Rozhovor s legionářem- David Rozehnal, hráč Lille OSC- 3.díl

Tak to je otáka na trenéra Bílka. Po tom “super” turnaji v Emirátech… Tam jsem jel jako jediný z těch starších a zkušenějších, a přitom jsem potřeboval zůstat v Hamburku, s trenérem jsem o tom mluvil a prosil jsem ho, aby mě uvolnil, protože jsem byl nový v Hamburku, ale trenér mi nevyšel vstříc, já jsme to respektoval. Ten turnaj jsem hrál a odehrál. Ten turnaj dopadl, tak jak dopadl. No a od té doby se mi nikdo neozval, od té doby mě přestali zvát.

Já jsem to bral jako signál, že už se mnou nepočítá, akorát mě mrzelo, a to už jsem někde řekl, že od té doby neměl nikdo odvahu mi říct, že se mnou nepočítá. Já bych to bral, jsem dospělý člověk a už mi není dvacet, abych se cítil nějak uražený, ale myslím si, že bych si zasloužil aspoň že by mi někdo řekl nepočítám s tebou, odvedl jsi dobrou práci, ale už chci stavět na mladých. Takhle jsem to bral a beru to tak, že trenér staví na jiných hráčích, že preferuje jiné hráče a svoji budoucnost v nároďáku nevidím.

Já jsem tohle nikdy neřekl, že už reprezentovat nechci a nikdo se mnou taky nemluvil.

 

Jo, to mi někdo z rodiny řekl, že to tam bylo řečeno, že jdou o mě dobré reference. Já jsem si tedy myslel, že když to tam někdo takhle řekl, že to bude pravda a že mě budou kontaktovat. Třeba řekne, jedu se na tebe podívat, nebo viděl jsem tě. Ale nikdo mě nekontaktoval a bral jsem to tak, že nic takového neproběhlo. Nebo proběhlo a nebyli se mnou spokojení. Myslím si, že v Bílkových plánech do budoucna nefiguruji, ale nechci aby to vyznělo, že jsem nějak uražený.

 

Určitě na všechny, ale nejvíc na Portugalsko. Tam jsem naskočil po jejich kvalifikaci. Kluci se kvalifikovali a já jsem ten půlrok, co byla příprava, tak jsem do toho naskočil. Trenér Brückner mě nominoval. Já jsem se tam podíval, což bylo pro mě úžasný.
Nezapomenutelný zážitek, hráli jsme tam super fotbal a ještě jsem si tam zahrál jeden zápas celý a potom 20 minut proti Dánsku, potom jsem hrál s Holandskem, supr zápas, sice jsem hrál až v závěru, ale to byly nádherný chvíle. Takže nejvíc tenhle turnaj. I Německo mělo svoji atmosféru, i Švýcarsko, ale to tam nevyšlo, ani tam, ani tam.
Portugalsko, to bylo skvělé. Tam jsme jeli, ale vyřadilo nás nefotbalové Řecko. Ale to tak prostě je.

 

To byla paráda. Tam hráli dva hráči, s kterými jsem se potom sešel v Paříži a také v Lille. Mickaël Landreau, gólman a ještě jeden útočník (pozn.- tady se omlouvám, ale nerozluštil jsem jméno toho hráče). Tak to jsme se pak někdy hecovali. To byl můj první úspěch na evropské scéně.

 

pokračování příště

zapsal: T.V.